O novém občanském zákoníku

Smyslem rekodifikace soukromého práva bylo upravit veškeré soukromoprávní vztahy v jednom kodexu. Zdrojem mu byl hlavně vládní návrh občanského zákoníku bývalého Československa z roku 1937, který nebyl jako zákon přijat kvůli událostem následujícím po Mnichovské dohodě. Pro text nového občanského zákoníku se jeho autoři inspirovali v návrhu československého občanského zákoníku z roku 1937 a v současných úpravách občanského práva např. v Německu, Rakousku, Švýcarsku a v dalších evropských zemích a v myšlence rozchodu "s myšlenkovým světem socialistického práva".

Nový text obsahuje přes tři tisíce paragrafů a přebírá do sebe řadu pravidel a ustanovení upravených dosud v jiných zákonech (a tyto ruší). Celkem se jedná o stovku zákonů, například obchodní zákoník (částečně také přesunutý do zákona o obchodních korporacích), zákon o rodině, zákon o vlastnictví bytů, zákon o sdružování občanů. Nový občanský zákoník také upravuje a upřesňuje otázky a problémy, které dřívější soukromé právo neřešilo.

Kodex má pět částí: Obecnou část, Rodinné právo, Absolutní majetková práva, Relativní majetková práva a Ustanovení společná, přechodná a závěrečná. Dále je rozdělen na hlavy, díly a oddíly. Pro lepší přehlednost většinou každý paragraf obsahuje nejvýš dva odstavce a jeden odstavec většinou maximálně dvě věty.

Občanský zákoník zavedl množství nových pojmů a bylo třeba například kvůli němu přepracovat kompletně celou daňovou legislativu.

Za dobu účinnosti byl občanský zákoník již šestkrát novelizován. Informace o novelách naleznete ZDE. Úplné znění občanského zákoníku v nejnovějším právním stavu a zákon o obchodních korporacích naleznete ZDE.